Vyberte stránku

Chlast je slast

od | Říj 28, 2018 | Příběhy

Zítra už nepiju | Po tvrdým vyvádím | Ty to ani neotočíš jo? 

Chlast a gastronomie. Co dodat. Jseš u zdroje. Tisíce a tisíce důvodů k pití. Podle tabulek jsme všichni alkoholici. Nebo to alespoň říká kapacita v oboru Profesor Nešpor. Rozhodně machr v oboru, ale na mě tak nějak působí, že si při terapii namáčí penis do Antabusu a strká mi ho do prdele. “Teď mi slib, že už nebudeš nikdy pít!!!” ještě tím jeho přitepleným hlasem, to máš chuť se namrdat do zla. Pijeme a pijeme dost v naší práci, nebo po ní, nebo ve volnu. Kohokoliv škatulkovat nemá sebemenší smysl. Na každýho to působí trošku jinak. Podle osobnosti. “In Vino veritas” platí obdivuhodným způsobem. Abstinenty vynecháme. Těch jsou jen dva druhy. Jedni, kteří se celej život nedotkli chlastu a ti druzí nad démonem vyhráli. Mají většinou přikalený světle modrý oči a jde velmi těžko držet oční kontakt…..

„On je dobrej kluk, ale nesmí se napít. Pak se chová jako piča!” Kolikrát jste tohle slyšeli co? O svých kolezích. Příbuznejch, známejch i partnerech. Ve skutečnosti to piča vždycky je. Jen mu empatie daná střízlivostí neumožní nechat vykouknout svý pravý já. Říkám jim píči-schizofrenici. Po pěti panácích je to naprosto někdo jinej. Hnusnej stav. Já třeba chlastám od patnácti. Stejně jako můj otec. Máme k tomu blízko. Jsme z oboru. Ale nikdy nám chlast nepřetekl přes hlavu. Máme totiž dar. Je nám po tom zle. A s přibývajícím věkem je to čímdál horší. Zaplať pánbůh. Je to občas takový dlouhej-krátkej chlastání. No jo, ale co když se to začne motat do práce co?

„Pravda je jen jedna, to její verze jsou nepravdivé”  Chlast do práce nepatří a nikdy nikdo nepodá takovej výkon s dvěma třema pivkama nebo vínem, jako střízlivej. Kdykoliv to podepíšu a dokážu. Já tomu říkám euforické pití. Sám jsem to tak dělal. Ten první škopek, když se dostane po deseti minutách do krve. To prostě udělá člověku dobře. Druhej třetí, čtvrtej – ještě to jde. Všecky funkce se zvednou o dvacet procent a my tak strašně nechceme, aby to přestalo. Jak po koksu. Pak jsou dvě možnosti. Přestat a po hodině dostaneš hlad. Najíš se a padne na Tebe neuvěřitelná deka. Zívání a uvědomování si všeho, co mám dneska ještě před sebou a do toho furt někdo otravuje a pomaličku se z Tebe stává nepříjemná, podrážděná píča, která nadává na celou kuchyň po objednávce jedný porce hranolků. Druhá možnost je pokračovat v chlastání a pomaličku se z Tebe stává ožralá nepříjemná, podrážděná píča, která nadává na celou kuchyň….

Pivko, či dvojka po práci musí bét. I několik. No jo, ale ono to tak nejde, přestat na tom baru. Nohy ztěžknou, do toho většinou nějací supr zákaznící, velice spokojení posílají na bar panáčky s pravidelnou přesností. Velice spokojení, za tu topinečku s kuřecím a eidámkem. A člověk se tak nějak cejtí konečně ohodnocenej že? Piča Šéf na mě furt řve. Doma problémy. Stará je píča. A šup: “Hoď jim tam šest Tullamórek na mě a napiš mi to. Pro mě dvojitou debile!!!” A jak tak závíráš s pinglem restauračku, tak si ještě řekneš o dvojku zálohu. Je rozjeto a Nonstopíček volá. Takhle to stačí pětkrát v měsíci. Výplatní den – dobíráš čtverku a doma čekají parchanti a nasraná Stará a mraky složenek. Tak si dám pivko už ráno, pár šnytů jen – na rozjezd. Z takovýhleho vláčku se velmi těžko vysedá…..„Dívej na čuráka, zase přijel v novým autě. Jardo dones mi ještě jedno a cigára a napiš mi to!”…

Zaměstnanci by měli mít přísnej zákaz si hačnout v podniku, kde pracují. Kdykoliv. Hlavně po směně. Maximálka jednou za rok se Starou na vánoční večírek. Jinak ani hovno. Blázni, kteří dávají slevy pro zaměstnance a jejich rodiny s tím, že něco vydělají. To nikdy nedělalo a nedělá dobrotu. Chceš se nažrat? Chceš se namrdat? Táhni jinam. Pravidlo ad Jedna. Jen debil může vzít svou famílii na žrádlo do podniku, kde dělá. “Mámo, tohle si nedávej, to ten kretén z protisměny neumí” nebo “ Fando jezdi trochu pičo, nemám už tři minuty pivo.” A celá směna je štěstím bez sebe, že je vysírá mamrdek, kterej tam zítra bude loupat herteple. A dneska si hraje na Pána, protože má dvacet procent slevu. Není nic krásnějšího, když přijdou hosti na papání a ptají se prvně číšníka, jestli není kuchař ožralej. Ještě lepší je – „Pošli mu tam Ferneta, ať to vypadá!! – A pošli mu tam dalšího, že to bylo super!!!!” Jenže těch pochval je málo. A my jsme tak zasraně ctižádostiví….vypijeme i to co normálně nepijeme. Co když je to vždycky ten jedinej hezkej okamžik v tom dni, kdy někdo uzná kvalitu naší práce? “Ahoj Honzo, jídlo bylo super. Dáš si panáka? Nechci, dík už jsem měl čtyři a ráno musím do práce, máme svatbu. Tak s jinejma si dáš a ode mě Ti je špatný jo???” A a a a už v tom zase lítámé, prsty v piči……HostJeZmrd

Facebook Pagelike Widget

UŽ JSTE ČETLI TYTO ČLÁNKY?

Ze Zaječí prchám do zaječích

Ze Zaječí prchám do zaječích

Zdarec přátelé!!! Však to znáte. Dovolená v prdeli a člověk sic plnej zážitků a vnitřního uvolnění, se vrací do práce zbitej jak Hong-kongskej prodavač zmrzliny. Já dělal vše co mohl, abych svýmu ajťákovi poslal článek i na včerejší večer, jenže to prostě nevyšlo. Vy...

číst více
In vino veritas

In vino veritas

   Slovy Klasika - “Když piješ bílý - čůráš bílý. Když piješ červený - čůráš taky bílý. To znamená, že v tobě něco musí zůstat a proto piju červený” Míra Horníčkůj v tom měl jasno. Já v tom jasno nemám milí mutanti a proto se pustím zase na tenkej led a sice se opřu...

číst více
Share This