Vyberte stránku

Dobrý večer – Já jsem Tašungo sapa a tohle je Vinnetou. Máme tu rezervaci

od | Říj 20, 2019 | Příběhy

 

 
 

“Tak kolik máme dneska rezervaček do prdele??? Alakarti jo všecko?? Jednou deset a dvakrát patnáct lidí. Zbytek dvojičky, čtverky jedna pětka. Až na jeden stůl full všecko. Do piče to zase bude. Kdo to bral pičo, víš že nesnášim alakarty nad vosum kokotů co???!!!  Jo a ti jedni a sice těch patnáct dojdou až na půl devátou. No tak to si děláš prdel pičo!!!! Jako vaříme do devíti. To zase bude kurva, než se slezou čuráci, polívky pičo, hlavní, deserty vydávám v deset pičo, proč já, co jsem komu udělal, to nemůže bejt jeden den normální??? Co to je za piče!!????” Hosti no……..

Úplně vidím jak podobná komunikace probíhá ve většině podniků. Tak co mutanti, máte rezervačku na dnešní článeček.?  Telefony drnčí – stolečky se bukují. Kniha rezervací je někdy supr počtení. Tu nesmí nikdy dostat host k nahlédnutí. Jako třeba na hotelech existuje ta jedna ofiko, no ale ten zbyteček v knížce na baru, když to bere třeba číšník ty rezervačky. Jako ty noticky k tomu jsou někdy boží. “Bacha, Paní byla do telefonu pěkná piča” nebo “Byli tu loni a nedali ani Ká” nebo “Jojo jsou to zase ty piče, co si nejvíc stěžovaly!!” nebo “Neví jestli budou jíst a neví kolik jich bude, ale od osmi držíme tři stoly jak kundy!!!”……

Věčný téma, rezervačky. Co vlastně požaduje host, když si zarezervuje stůl? Bude papat? Nebo nebude? Budem brát jen rezervačky na jídlo? Nediskriminuje to někoho? Dá si host rezervačku jen pro to aby mohl v klídku s borcama po tenise zajít na pivko? Cmrndají tam čuráci tři kousky a zatím jsem tam mohl mít fajné dva stolky na papu? Jaký to je držet třetinu restaurace pro nějakej vypičenej sraz po sto letech ze zvláštní školy? Příjdou všichni? Najdou to? A pak chtějí pětkrát hranolky? ….

Jsou nabídky jako velikonoční menu, svatomartinský, každopáteční pečený kolena atd atd. Takže klasickej příklad – rezervačka osm lidí v pátek večer na kolena. Kolen se peče třeba dvacet aby se to prodalo a bylo to samo super. Praskne osmá hodina a dojde osm vypičenců a dvá žrát nebudou, kundičky si dají saláty a ve finále dvě kolena a čtyři talíře k tomu a kostičku do alobálku pro Lesana a Azorka na hraní pičo. Jasné něch sa páči ale rezervačka zněla jináč. Jako přece se nebudeš ptát těch lidí do telefóna , zdali budou žrát všici kolínko. Akce na steaky pičó – sobotní večer a kuchyň šveholí jak britskej parlament a karta je vyladěná s deseti druhama steaků, mraky grilovanejch zeleninek, kukuřičnejch klasů, dipíčků a zauzenejch kašiček. Vytiskne se extra malá kartička a jedém. První rezervačka přímo na tuhle akci patnáct lidí a a Piča fofrem už hlásí dopředu: “A to jako nemáte normální jídelák? A Smažáček nebyl by??? A já maso nežeru woe!!! A z meníčka něco nezbylo???” a vůbec nejlepší je, když stoleček deseti mutantů teda řekne číšníkovi: “My jíst nebudem, tři vody, dvakrát dvojku bílýho a pět jedenáctek….!” Za hodinu řeknou: “Ne díky, my ještě máme. My jsme si přišli hlavně poslechnout tu kapelu víte!!?? A nemohli byste pustit telku? Hraje Sparta. Díky!!!” ….

“Zdarec a kdy budete mít husičky??? V listopadu. A kdy? Jedenáctýho ty vymrdaná hlavo!! A kačenky budou? Ne!!! Proč? Kachní stehna jsou skvělý!!! Nejsou skvělý – jsou levný ty píčo, proto sis je koupil ty kundo lakomá!!! Tak teda mi tam napiš tu rezervačku no!! Osm lidí na jedenáctýho na Svatomartinskou husu. Ok máš to tady!!!”  Jedenáctýho dojdou čtyři. “No víš tak Nováci se porafali, tak prej nejdou. Přepejchalovi taky nejdou, Tu prej bolí hlava. Tak budem čtyři. Cože?? Třistapade porce? Tak dvakrát prsa na dva talíře. To stačí, stejně jsme doma jedli…Nebude to tuhý? A je to čerstvý? Stravenky asi nebereš co?….”

I takhle můžou vypadat rezervačky. Časy večer při kšeftu nejsou podstatný, piče chodí naráz. Ale když už je tam ta rezervačka, tak je to pro dobro obou světů. Nejlepší žrádlo je prodaný žrádlo. Co si budem povídat. Kdo z kuchařů miluje alakartovej kšeft? Ukažte mi ho….Pokud mě ta má práce uspokojit ego, tak je to tabule na zdi, místo nějaký zkurvený televize, kde bude křídou či fixem pět či šest famózních žrádel. Ty jsem ráno vytvořil, za nima si stojím a mám samo omezenej počet porcí. Prodá se – škrtá se. A host dostane vždycky kvalitu. A ta variabilita. Dojde druhej den a zase něco jinýho a zase čerstvý. Stálej jídelák je píčovina. Viděl snad někdo Pohlreicha v jakýkoliv epizodě vařit z karty? Vždycky jen to, co se ten den naladilo. A votom to je. Není nic krásnějšího, než prodat všecko co jsem ten den uvařil. Zbyde něco? Personál druhej den zaplesá….

Já mám rezervačku a Vy nemáte smažák?????…HostJeZmrd…..

Facebook Pagelike Widget

UŽ JSTE ČETLI TYTO ČLÁNKY?

Sežrali jsme si vlastní koule a ještě mlaskáme!!!

Sežrali jsme si vlastní koule a ještě mlaskáme!!!

   Jeden den v životě Jencka Gastropiče. V hotelu, který by fungoval podle smýšlení dnešního světa….. Aneb - to jste se už vážně posrali???......... “Ahoj, jak je po víkendu? Jo šlo to, tady máš plány na dnešní polední Menu plus rezervačky. Jo dík. Jednička Halal....

číst více
Kdo šetří, má za čtyři

Kdo šetří, má za čtyři

   “Kdo šetří má za tři a Ty si píču kopřivou vytři” - Zdarec mutanti, hele nebudu se dneska věnovat Corona běsnění a prostě počkáme až se to všecko promoří. Jiná cesta žial bohu néni a mistr Prymula to během provolávání veřejnýho lynče na jeho osobu prohlásil dávno....

číst více
Moje vize, krize z televize

Moje vize, krize z televize

   Doprdele objevil se mi tady nějakej nešvar, taková nepěkná věc…..Kšefty se rozjíždí tak jako pomaleji. Asi jako kdyby celou dobu Fjedniček hlídal celej závod Safety car. Už i sem tam vidíme lidi jako na volno bez roušek. Fascinují mě naprosto majestátní píče, který...

číst více
Share This