Vyberte stránku

Dresscode v gastru – manekýni ze sekáče i stylisti

od | Čvn 9, 2019 | Příběhy

 

 
 

Když vidím ty všecky ňuňánky v telce, tak si říkám ten Dresscode dneska je TOP. Máme fakt krásnej výběr hadrů. Číšníci i kuchaři. Vypadá to hezky a to nepřeberný množství barev, provedení a velikostí. U nás v podniku třeba číšníci nosí každej den jinou košili. Barvu myslím. Jsou tak sladění a sluší jim to. Jmenovka a na límečkách logo firmy. Decentní a nikoho to nenasere a hlavně jsou lehce rozpoznatelní od civilu. Trika a kšandy u číšníků taky moc fajn a hlavně když jsou jako armáda ve stejnokroji, zvedá to automaticky úroveň podniku o level vejš…..opticky…

Já osobně jsem rád, že existují firmy který šijou v Čr a tak nějak i na český kuchaře. Jsem odjakživa tlustý prasítko, takže kvituju, že když si objednám kalhoty a rondon i po více letech, že mi to je a nejdu v novejch kalhotech stylem “O pět cenťáků delší krok – tak se poseru” . Ano, zaplatíte si za to a za kvalitu především. Pro nás vyžraný je trošku problém se ohnout rychleji než je zdrávo. Za prvý hrozí kolaps z nahromaděný krve v hlavě a při prasknutí nekvalitních kalhot ve švu je tu možnost, že vám někdo do tý spocený prdele zaparkuje kolo. Chce to nic neupustit jak říkal Menšík….Preferuji sbírání předmětů na zem spadlých na “žirafu”. Roztáhnout nohy a pod hladinu. A nebo na plameňáka. Chytnout se rukou něčeho pevnýho a na jedný noze zvednout ze země lžičku. Taky se tomu říká “kyvadlo” páč se to nemusí na první pokus podařit a máchnutí vyjde na prázdno. To se pak to martýrium opakuje znova….

Když si vzpomenu na rondony po revoluci, který se v pracovních oděvech vedle montérek prodávaly jen tak mimochodem v rohu někde vedle zdravotnických košilí,  tak dneska je to ráj. To byl tak fantastickej matroš, kterej když se vypral na šedesát, tak ne jen že tam zůstaly všecky fleky od guláše, ale vyžehlit to bylo prakticky nemožný. Pepitový kalhoty byly k mání rovnou s vlkem. Látka obsahovala všechno kromě bavlny. Zástěry byly tak tvrdý, že při neopatrné manipulaci si člověk málem podřezal žíly. Pot to nesálo a tak vasila pod to a šup do kuchyně do čtyřiceti stupňů. Pamatujete sulfotionovej zásyp ve žlutý krabičce? Na vlka booží. Nebo pak solamyl. No a jak si v devadesátkách otevíral hospodu každej kdo měl do prdele díru, tak se nám ty rondony vytratily na patnáct let z provozů úplně stejně jako poctivá kuchařina…..

Boom polotovarů a mraženejch věcí či instantních šmakulád nám přivál záplavu firemních naprosto nekvalitních triček a jinejch reklamních předmětů. Každýmu, kdo makal v narychlo spíchlý hospodě přišly trička velice vhod. Protože v místě, kde měl kuchťa fritézu, ještě před měsícem seděla bába u televize. A v takových provozech byla klimatizace či odsávání sprostý slovo. Digestoř v kuchyni byl zvon z jedničky nerezu a motor odsávání byl vykuchanej fén po tý bábě co jí zrušili ten obývák. Makalo se v hnusnejch hicech a kapající žlutá mastnota, kterou nezachytily plechovky od broskví, rozvěšený po rantlech zvonu jako mucholapky, ulpívala na tričkách od Avika či Farmfrites. Dostat od závozníka XLko či XXLko bylo prakticky nemožný, protože si v Nowacu tenkrát všecko rozebrali skladníci a řidiči a do hospod s kartónama hranolek dorazily max. Lka či Mka. Takovou rodinku jste pak v ZOO potkali v kraťasích a ponožkách a všichni svítili v bílých tričkách od výrobce mraženejch příloh. Když už se sem tam dostalo na postavu českýho kuchtě nějaký XLko, tak mělo jepičí život. Po prvním vyprání se smrsklo o dvě velikosti a ty fleky od mastnoty šly dolů jen nůžkama. Takže když kuchařovi lezla při každým pohybu z trička držka, tak vypadal jako Fiat Multipla kříženej s Dalmatinem….

Žeru devadesátky. Číšník v bílý košili, černý padající kalhoty, kapsy děravý od neustálýho vytahování drobnejch. Kdo neuměl nosit propisku za uchem, tak měl modrý čárky od tužky nad náprsní kapsičkou kde měl účtenky. Flek na prdeli. Kde jinde. Pásky s kapsama nebyly. Servírky měly tu krajkovanou zástěrku – předchůdce ledvinky. Jsem trošku nostalgickej. Vyrůstal jsem v tom. Zároveň to byly časy, kdy gastro dostalo u nás úplně nejvíc na prdel. Skoro všude běhali všichni v civilu. Starý školy na place aspoň měly ty kalhoty a bílý košile. Frčely fialový saka a host na svatbě v bílý košili často nechtěně vysvětloval že není pingl, když mu namrdanej sokolík z druhý části famílie visel na krku, že chce ještě patnáct fernetů.

Je hezký, že se vrátilo všechno do starejch kolejí. Kuchaři vypadají jako kuchaři a číšníci občas konkurují americkejm šerifům, když jim na opasku visí fleky, tiskárny, Ordermany či platební terminály. Ale má to styl. A jsou rozpoznatelní. Přece si pamatujete, že vypadali spíš jako veksláci nebo prodavači zeleniny. A kuchaři v kraťasích a v žabkách nebo v náhražce Crocsů od rákosky za kilo. A taky my vyžraní prasítka si máme co oblíct. Nikomu nenadávám, myslím hlavně sebe:)) Míň kérek a árijskejch patek a víc se tomu věnovat. V tomhle jsem optimista. Já chorobnej pesimista. Tak jakej máte Dresscode Vy u Vás v práci??? Platí zaměstnavatel? Nebo sami a vyberete si to “jinde”? “Perný” už taky moc není. Možná v závodkách…

A když už peru špinavý prádlo tak prosím Vás lidi. Zkuste nesmrdět potem. Ani před tém. Každej má to nějaký pižmo. Není nic horšího než, když Vás obsluhuje uhrovitej pingl, kterej smrdí potem jak zmoklej cirkus. Mám tu údržbáře a ten v létě projde kuchyní a mám to tam půl hodiny. Makal jsem v jednom penzionu a ti k tomu měli ještě smíšený zboží. Prodavačka tam byla patnáct let. Celej obchod naprosto nasmrádlej potem. Když jsem tam šel ráno na lačno jen po kafi a cigáru, tak jsem se dávil jak po vyšetření mandlí. Jo u chlapa se to dá ještě snést ale u baby. Někomu se to i líbí ale to už je jiná kategorie….

Tak zase příště….HostJeZmrd…

Facebook Pagelike Widget

UŽ JSTE ČETLI TYTO ČLÁNKY?

Kam by se na dnešní hosty pan spisovatel Hrabal!!!

      Jako může za to ten hic nebo co doprdele? Zmrdi jsou zmrdi a v hicu jsou ještě větší zmrdi. U nás v hotelu máme tři patra. Není to žádná ultra vzdálenost - každý patro šestnáct schodů. Výtah luxusní a rychlej. Měli jsme v jednom sále výstavu našich umělců a...

číst více

Motivace hladce a obrace v kuchyni či na place

      Jsem namotivovanej napsat Vám o motivaci. Motivace v gastronomii je slovo samo o sobě velmi demotivující. Motivace je taky velmi soukromá věc. Každej ji prožívá jinak. A každej se taky jinak motivuje. Je to daný povahou. Tak Vám tu popíšu, jak to vidím a proč už...

číst více

Jídelní lístek není nedělní Blesk

      K čemu je vlastně dobrej Jídelní lístek? Slouží jen tak ke čtení? Krácení chvíle aby člověk nemusel odpovídat na debilní otázky protějšku? Nebo je fakt dobrej na podložení stolu, jak nám to Felix v jednom fousatým skeči “U Nudle” ukázal? No živnosťák po nás...

číst více
Share This