Vyberte stránku

Kam dezertovaly naše dezerty?

od | Zář 29, 2019 | Příběhy

 

 
 

Zdarečééék děckááááá……tak po dlouhý době by to chtělo nějakéj slaďounkéj článeček….tak si nachystejte flašku Absinthu, protože tady dneska bude hódně cukru…Mrčnem se dneska na jednu z nejnenáviděnějších věcí v kuchyni a sice deserty. Nebo dezerty? Němec i Brit – čili anglosasové to píšou se “S” my zase se “Z” – vlastně angláni to mají ve spojení s nějakou pouští. To že to v angličtině neznamená zákusek nezabrání tomu, že se to píše se „S“ takže i když u toho Cimrmana zůstanu a zanotuji si písničku proti trudomyslnosti Pomocného učitele Václava Poustky….jak bych zhodnotil dezerty v českým gastru, tak tó budé – “Němec i Brit – Slovan i Žid – každéééj by nééjradši utek!!!….”  Takže volám Deserte Deserte mě kurva….

Jelikož strašně rád vzpomínám na starý časy, tak přesně vím, kdy šla česká sladká karta do úplný píče. Bylo to v momentě, kdy první kuchař po revoluci otevřel zobáček šlehačky ve spreji. A taky vím, kdy se mě zhnusil štrůdl se šlehačkou. Když jsem viděl Christopha Waltze v Hanebnejch Panchartech žrát tuhle dobrotu před tou židovskou princeznou. Kdyby toho Oskara nedostal tak mu ho dovezu osobně do Vídně…..koncert….

Cukrařina je kurva těžká disciplína. Je to o trpělivosti, kreativitě a hlavně o dodržování receptů. Sekci sladký kuchyně za komárů měly vždycky jen hotely. To byly oddělený pracoviště s dvěma třema cukrářkama a mělo to úroveň a dalo se to žrát, páč nebyla tenkrát chemie. Po revoluci se otevřelo desítky tisíc zbytečnejch podniků a ani v jednom nebyl plac či zařízení na to, aby tam někdo vyšmudlil aspoň bábovku. Hranolky se smažákem uměla hodit do fritky kdejaká kunda a sladká karta se stala tabu. Celý se to smrsklo na zmrzlinovej pohár a palačinky. Nic jinýho nebylo v nabídce a proč taky. Šopák šel jednou za týden, když u každýho žrádla byla půlkilová obloha. Kdo by si dal dezert, když každej krkal zelnej salát s koprem a červený zelí s křenem….

Jak se k nám začaly cpát nadnárodní firmičky, tak na flipchartech jejich managerů prodeje, se začaly objevovat návrhy rakovinotvornejch přeslazenejch sraček, co pomůžou zpocenejm kuchťům v jejich trápení. Bábovička “Černoušek” se zárukou dvacet let okupovala nejeden zabordelařenej mražák. Zde načuchla špatně zabalejma pstroužkama, který čekali na to až je kuchťa strčí do domácí mikrovlnky, uvaří jim při rozmražování ocas a hlavu, vykoupe to v mouce s paprikou a pak strčí do fritky a tohle torzo přelije máslíčkem a posype zatuchlejma plátkama mandlí, který čekají měsíc co měsíc na jednu jedinou porci “Pstruha Cara Mikuláše”. Tu dózu s mandlema vždycky kuchař našel nad mikrovlnou i poslepu. Nejvíc lepila. Povidlový taštičky od stejný firmy měly neskutečnou výhodu. Nikdo v životě je nikdy nerozvařil. Úžasnej produkt. Na všecko kilo pudrcukru, litry topingu a šup do talíře s decánkem ledničkou načuchlýho másla ….

Piče votravujou s palačinkama čuráci jedni. Čerstvá palačinka je dobrota. Tak si je naděláme dopředu nééé??? Oschlý je to jak tlama wegana v zimě. A tak teda aspoň to těstíčko dopředu co? Nene druhej den s tím můžeš vyspárovat na hajzlu kachličky. Den stará palačinka je jako narozeniny tchýně, ze začátku to vypadá dobře a pak to stejně stojí za piču.  Přeláme se při ohřevu moc? Tak šup do polívečky. A hlavně to z mikra chytne ten šmak po tý Aljašský tresce v těstíčku, kterou tam vystresovanej rekvalifikant mučil na dvě minutky jen tak pro sichr, aby stravenkář udělal něco pro zdraví, když si v dobré víře objednal v pátek rybičku. Jód je potřeba jak sviňa. Ty mikrovlnky vždycky vypadaly tak jako když vypiješ pět litrů burčáku, na to hodíš kostku kvasnic do krku a zapiješ litrem podmáslí a až to v tobě začně hrótit, tak vysaď komín na bílou zeď a kejchni – tak vypadaly mikrowelle po revoluci….

Ty kráso, ale trh se vytasil s obrovským hitem. Medovník. Kde nebyl Medovník tam to nežilo. Nevídaná chuť, vypadalo to dobře. Drahý jak piča a ve finále šlehačka, talířky, nádobí, no – kecám desetikačka na porci byla. Na tom se někdo brutálně napakoval. Ale ušetřilo to lenošnejm mamrdům v kuchyni práci a o to přece šlo. Šéfe, Vy nemáte Medovníka? A každéj chtěl držet krok přeci ne? Na plechu Hraběnčina koláče se vydělalo šest set a na Mrdovníku kilopade. Pak to zkoušela Marlenka. Taky s úspěchem. Hlavně kuchaři měli pokoj že jo. Kdo něměl Mrdovníka – ten nebyl in. Dneska?? Kdo to má v nabídce? Radši už skoro nikdo. Náhražky se jedou stylem Tiramisu z pomazánkovýho másla. A co zmrzky? Sáfra to bylo něco. V Makru se objevily podezřele levný dózy s litrama božích “italskejch” zmrzlinek. Tak to každej valil do svejch pseudopodniků. Všechno to mělo po transportu konzistenci jak stolice po pivních slavnostech. Kdo měl tenkrát nějakej termobox že? Sem tam kopeček se prostřelil. Někdy i dva. A ten nádhernej vrchní sopel co ta zmrzlinka měla, když byla vymrzlá jak rumun ve frontě na chleba. A kdo by taky přece tu dózu zavřel že, když udělám pohárek, tak to přece nikdy nezavřu ten dekl ne. Na co? Hlavně hodně šlehačky ve spreji a paraplíčko. To to narovná. A navlhlou trubičku z dózičky na konvekťáčku. Prosím….tady to máte…

Když to masíčko vytáhnete chlapi z mražáku, to má tak nádhernou červenou barvu. Radost pohledět!!! To vůbec není poznat, že to tam je už půl roku. Tak ta barva byly maliny na Horkou lásku aneb Heisse Liebe. Ty natržený pytle malin, který nikdo nikdy nezavázal ani nezavakuoval a hodil je k bůčku do mražáku, byly úplně všude. Někteří to předělali do eisdóziček, který ještě tenkrát nebyly odolné vůči mrazu a praskaly jako žárovky na vánočním stromečku od rákosky. Výsledek stejnej – bylo to všude. U horký lásky musí bejt člověk velmi rychlej, jinak kuchyň vypadá jako při natáčení Texaskýho masakru malinovou pilou. A v mikru se to chovalo jak Usain Bolt. Strašně rychle to zdrhalo a při kšeftu to vypadalo jako deníček menstruačního fetišisty. Kdo dával maliny extra měl vyhráno. Našli se ale tací Pablové Picassové , co to jebali přímo na tu zmrzku a na to hnedka šlehačku. Životnost takovýho desertu byla asi patnáct vteřin, než to vypadalo jako když si Doktor Mengele dělá s dvojčátkama snídani. V té chvíli pomocná nebo kuchař mlátili do zvonku jak Sparťan na Slávistickou šatnu. A to každýho číšníka, který právě v ten moment objednával v restauraci stůl osmi lidí píchalo v boku jak jehličkama do voodoo panenky. Od samýho počátku se ten dezert jmenuje špatně. “Pohár Nenávisti” – tak se to mělo jmenovat….

Algida to pak trochu srovnala. První zmrzka, co se dala prodávat. Servis k tomu byl dobrej. Mazec je ale fakt v tom, že my jako národ abychom se někam posunuli dopředu, tak musíme prvně dva kroky couvnout. Krok je třeba deset let. Ale pak jsme schopní se dostat na špicu. A předehnat. Jak jsem zmínil v prvním nebo druhým odstavci, že se to domrdalo tím, že kuchťa otevřel první šlehačku ve spreji, tak se to nastartovalo zase tím, že bába, co chodila na nádobí a loupat brambory, udělala první domácí švestkovej táč. To mě poser a najednou to jde co? Každej druhej den udělat nějakou buchtu. Nebo nepečenej koláč ze zakysaný smetany. Stojí to pár kaček pičo. Marže jak na kafi. Ať to klidně bába dělá doma a nosí to na plíškách do restauračky, kam chodí vypomáhat. Za dvacku bábovečka pičó nadejchaná jak Kim čong Unův rondon. Každéj, ale každéj si to dá. K tomu pěkně našlehaná třiatřicítka. Nemyslím tím Lady Gaga. Tou cestou….tím směrem….prý bych se dávno…..měl dát…když sněží, jde to stěží…a sněhy pak tají…dobrou buchtu ti v hospodě dajíííí….

A předehnat čuráci zase vocaď pocaď. Najednou má hospůdka domácí buchtičky a my jdeme zase vejš a jsme světoví že!!!?? Panna cotty woé – čokoládový pěničky – crém caramely – a brulléčka – terinky a žereme všude tuny želatiny. Fuj….a na co to je vlastně dobrý???. Když držím v ruce plátek želatiny, tak mám husí kůži jako když se poškrábeš čerstvě ostříhanejma nehtama. Bublaninu nezvládnou, ale hlavně že mají všici letlampy jak v kroužku nedovedných rukou. My jsme národ moukařů. A umíme z toho fantastický věci. To nikdo jinej nedovede. Máme rádi holky z mouky. Prdelatý kozatý a když je moc BBW tak ji posypeš moukou a kde to vlhne, tam to prcáš. Jednoduchý. Žádný přeslazený Baklavy a podobný píčoviny. Tak jak pečou Češi, tak neumí píct nikdo!!!! Žral někdo někdy z Vás v Reichu cukroví na svatbě? Slepice chcípaly na cukrovku a na omlácený zobáky, jak to bylo tvrdý…..

Pak někdo namotá těsto na dřevěnej kůl a za tři roky máš Trdelník i v prodejně obuvi. Někdy je fakt potřeba koukat babičce pod ruky a nechodit tam jenom že z ní vytáhneš litr…šulánky, lokše s povidlím, žemlovečka, rejžovej nákyp, čerstvá palačinečka s domácí meruňkovou marmeládkou pěkně do ruličky, křupavá. Honzovky. Kynutý knedlíky. Švestkový-meruňkový-jahodový- ba i ty nenáviděný buchtičky s gréémem….takový poklady máme a my si furt na něco hrajeme – tak zase příště – HostJeZmrd…..

Facebook Pagelike Widget

UŽ JSTE ČETLI TYTO ČLÁNKY?

Žádnej stres jo??? Ten borec je naprostej machr!!!

Žádnej stres jo??? Ten borec je naprostej machr!!!

   Já velice obdivuji lidi, kteří se starají o druhé. Pomáhají těm pomalejším, se zdravotním postižením, mentálním nebo já nevím ještě jaký jsou ty škatulky. Obdiv, nic než obdiv si zaslouží. Jejich trpělivost a láska k bližnímu svému je žene asi kupředu, protože...

číst více
Sorry jako, tohle já nežeru!!!

Sorry jako, tohle já nežeru!!!

   Já to nežeru…..Tohle to já nežeru….Tam je tohle? Tak to já nežeru….Fůj tam je tohle jo???Tak to já nežeru…..Pepo!!??? Jestli mi ho dáš do huby tak ti do smrti nedám pusu….hele tohle mrklo-mrklo to a ty brambory se taky hejbaj hele...ona už to začíná žrát...ježiš to...

číst více
Proč???

Proč???

   Proč?????? Proč?????? Proč??????   Proč vždycky chleba spadne na namazanou stranu?  Proč je největší kšeft, když jsem po fetu?  Proč chodí největší piče na mou směnu?   Kurva proč???   Proč nejvíc jde, čeho mám nejmíň?? Proč když ráno nachystám dvě flašky...

číst více
Share This