Vyberte stránku

Každej b*b si zaslouží úctu, i když má funkci

od | Zář 30, 2018 | Příběhy

Ten novej, to je kokot | Má vůbec Facebook? | Je to šulin

„Blb v práci” – aneb “Dva úhly pohledu, když máte za kolegy bezmozka v rondonu”Můj velkej vzor a Nestor českýho lidovýho vypravěčství Vladimír Menšík v jedný historce z venkova nádherně popsal lásku dvou mladých lidí. A také jejich vzájemné návštěvy u nich doma, aby nenápadně omrkli stav baráku či gruntu, ale hlavně aby se podívali, jestli nemají v rodině debila. Páč by to mohlo bejt dědičný. Debila samozřejmě měli, ale po dobu návštěvy schovanýho ve sklepě. Víte, podle mě je v každý rodině jeden pitomec. Je to prostě akceptovatelnej průměr. Neslyšeli jste od maminky nikdy tu posvátnou větu typu: “ Prosímtě, ten náš debil…..” ??? A jelikož už jasně vidím, jak se Vám rozšiřují koutky do úsměvu během čtení těchto vět, tak se usaďte, srsněte kávičku, popřípadě zapalte cigárko….

Jak v rodině tak i pracovním kolektivu musí bejt jeden kretén. Úplně slyším, jak v neděli večer u chytrejch telefonů vykřikujete jména hihi….  Já jsem člověk strašně netrpělivej, vynáším strašně rychlý soudy nad všema a nad vším. Ale na tenhle článek jsem si počkal tři měsíce, než spatří světlo světa. Je to již čtvrt roka, co jsem dostal novýho kolegy. Můžete hádat – je to pitomec. Trošku blb. Zlehka kretén. Já ho vážně nechci urážet. Maminčin pičusek. Šulínek takovej. Neškodnej. Panic. Jitrnica. Poloviční autista. Hlavně je to katastrofální kuchař a víte co? Je mu padesát let. Vypadá na čtyřicet, protože neměl nikdy  babu. Tohle číst nebude. Za prvý neumí číst. Za druhý je to rakušák. Za třetí by to nepochopil i když by mu to někdo přeložil. Za čtvrtý je mi to úplně u prdele….

Já vím o autismu úplný hovno, ale přijde mi nejbližší to přirovnání. Budu mu po zbytek článku říkat Mr Zero. Je to smutný, ale je to fakt nula. Absolutní. Třicetpět let se potácí kšeftem od štace ke štaci se svou ošoupanou koženou brašnou s nožema a pár udělátkama.  Zero měl tu smůlu, že se vyučil u rakouskejch hňupů někde v příhraničí. Drtivou většinu věcí, co se naučil, se naučil špatně. Co se naučil jakžtakž dobře, tak to dělá šíleně složitě. Často velice kontraproduktivně. Ale on se to tak naučil a je to pro něj svatý. A dělá to tak celej život. Všude na něj řvali. Nikdy nebyl víc než přílohář. Intelekt osmiletýho děcka. Naprostá absence smyslu pro humor, pro systém, pro pořádek, dělat pět věcí naráz je sebevražda. Pošleš ho pro dvě vejce – jedno rozbije druhý ztratí. Potřebuje nad sebou stoprocentní kontrolu. Jediný co pozná, je kdy se mu chce na hajzl. A my jinýho kuchaře prostě  nemáme. Tak jsem si na pana Zero zvykl….

Vyčistit fritézy? Dělá to hodinu. Pak to zkontroluju a zeptám se proč je v pravý tak tmavý olej. “Jó, tys myslel obě??” Každej den začíná stejně. Nachystej šuflata na ala carte. Jednou mu to neřekneš, tak nachystaný nejsou. Petrželkový brambory? Jednou bez petržele, jednou bez másla, jednou bez soli. Já se těším až tam pičus jednou zapomene dát brambory. Zeleninová pánev s bramborama. Jde jich třicet denně – pokaždý to do piče vypadá jinak. Že existuje u jídel nějakej postup přípravy, tak to Zero absolutně nechápe. Já potřebuju denně nakrájet kilo mrkve a pokaždý to vypadá jinak. A takhle to je ze vším. Co je nejhorší, že vydáváš stůl a pokaždý mu něco chybí. Udělá jednu porci grilovaný zeleniny, řekneš že to je málo, příště udělá trojitou. Je nemocnej. Omezenec. Ale na všechno ti odpoví – já vím. Stejně si myslím, že mě vykuchá dranžírákem, mám strach z lidí, co nevydrží oční kontakt a nebo těkají očima. Možná tohle je můj poslední článek. Dělám si prdel lidi, už brzo ho zabiju já!!! V kriminále budu psát tejdně články dva!!!! Já vím, že je Zero nemocnej a že každej nemůže být tak nějak normální. Ale proč tu píču mám trpět zrovna já???? Proč se nejede nechat do Švajcu utratit? Pane bože to je kretén – jo i takový lidi jsou v gastronomii….

A teď se konečně dostávám k meritu věci. A proč jsem čekal tak dlouho. Jestli máte nějakýho debila ať už v rodině nebo v práci. Tak tam asi má svoje místo a necháme ho žít. Víme, co od něj můžeme čekat a hlavně víme, co po něm nemůžeme chtít. Ale to by nebyl Mistr Zero, aby neměl něco navíc. On má totiž něco, co drtivé většině dnešních gastropracovníků chybí. Disciplínu. Má směnu na desátou – stojí ve třičtvrtě na značkách. S uvázanou zástěrou pod prsa a čekajíce na rozkazy. Vždycky v čistým od maminky. Rondon ke krku. A s konstantním pracovním nasazením. Nevotravuje se sračkama, co má doma. Vidí brambory ve slupce, tak je automaticky začne loupat. V ksichtu štěstí, že má úkol a že to zvládne, pač to dělá celej život. Mobil prej má, ale ještě jsme ho neviděli. Do práce ho nenosí, má ho na cimře. Někdo mu kdysi řekl, že to do práce nepatří. A to je svatý. Poslouchá na slovo. Bez odmlouvání. Nekouří, nepije. Po pochvale se cejtí jako, kdyby vyhrál sportku. Večer po kšeftu, veme koště a jde na podlahu. A nemusí. Je tak naučenej. Zero nám zapasoval do týmu, dělá práce, který my nechceme. A on je dělá rád. Není to lepší než dnešní pracovníci, kterým pípá padesátkrát denně mobil v kapse a pak ještě řvou, že nemají čas. A tisíce výmluv, proč to tak nejde atd….není nakonec lepší jeden takovej bezmozek v práci? ….U nás se dělá osm a půl hodiny denně. Nejedeme dlouhej krátkej. O tom systému Vám někdy napíšu. Ale chci říct, že se ten kokot fakt nezastaví. Je jedno, že to co on dělá dvě hodiny, já mám za dvacet minut. Ale maká….

Takovýhle lidi jako je mistr Zero byste si měli v práci zkusit. Člověk, kterej si žije vlastní štěstí a je vděčnej byť jen za pochvalu. Usíná – pyžamko u krku, jak mu to nachystala mamka. Jedináček. Jedinej dědic všeho z jejich rodiny a debilní tetičky k tomu. Usíná do pěti vteřin, protože se to tak má. Nechytne žádnou nemoc. Bude tu do sta let. Nemá žádný starosti. A v trenkách se mu houpá třiceticentimetrovej lofas, kterej nikdy nepoužil….Já ze spaní jedu objednávky, vydávám nekonečný bony, hážu sebou a ta piča spí jak Růženka….Tak já nevim, napište mi, co je lepší. Namistrovaná kunda, co jakž takž uvaří, ale nestoupne si k bramborám, nebo imbecil, kterej skočí z okna, když mu řeknete…

Ví se vůbec v gastronomii, kdo je blázen???? HostJeZmrd……….

 

 

 

 

 

Facebook Pagelike Widget

UŽ JSTE ČETLI TYTO ČLÁNKY?

Ze Zaječí prchám do zaječích

Ze Zaječí prchám do zaječích

Zdarec přátelé!!! Však to znáte. Dovolená v prdeli a člověk sic plnej zážitků a vnitřního uvolnění, se vrací do práce zbitej jak Hong-kongskej prodavač zmrzliny. Já dělal vše co mohl, abych svýmu ajťákovi poslal článek i na včerejší večer, jenže to prostě nevyšlo. Vy...

číst více
In vino veritas

In vino veritas

   Slovy Klasika - “Když piješ bílý - čůráš bílý. Když piješ červený - čůráš taky bílý. To znamená, že v tobě něco musí zůstat a proto piju červený” Míra Horníčkůj v tom měl jasno. Já v tom jasno nemám milí mutanti a proto se pustím zase na tenkej led a sice se opřu...

číst více
Share This