Vyberte stránku

„Kdo je tady magor?!“

od | Lis 4, 2018 | Příběhy

Psychopati nejsou hříčkou přírody – jsou jejím darem!! Nedávno jsem slyšel fantastický přirovnání. „Lidi pracující v gastronomii jsou jako cizinecká legie. Je jedno, odkud pocházíš a jak vypadáš, jaký máš vyznání a je jedno jakej jsi magor, práce tě semele. Buď to dáš, nebo chcípneš!!!” Trefný, hlavně tomu kurva neříkejme výzva. Já vím, co to je. Je to řehole. Kapuce nenosíme, nosíme rondony, košile a zástěry. Jsme magoři, nadáváme plynně deseti jazyky. Jsme pokérovaný hajzlové. Dlouhý rukávy u košil zakrývají naše “Fuck you bitch” a srdíčka s datumem narození našich alkoholovejch úletů. Nejsme xenofobové, jen nadáme do pičí komukoliv, kdo nedělá práci jak se má. Snídáme kafe a pivo, obědváme pivo a kafe a večeříme tablety čistýho stresu. My jsme armáda magorů a taky to jediný, co stojí mezi Váma a smrtí!!

Dneska chci popsat pár šílenců, který jsem potkal ve svým profesním životě atd. Jejich úchylky a rituály. Fobie a závislosti.Problémy, strasti a radosti. A já věřím tomu, že i Vy písnete do komentářů podobný haluze, co jste zažili. Je to pestré přesně jako ti lidi, co nám putují lokál od lokálu, od štace ke štaci, z bláta do louže. A vždycky, každej něco zanechal,. Někdy smích, někdy supr recepty, někdy děcko s recepční, někdy vykradenej mražák, někdy úlevu všech, že odešel. Ale nikdy nikde nikdo nemá sochu s nápisem -”Však Vy si ještě vzpomenete, až tu nebudu. A teď se z toho poserete!!!” Tak na takovýhle píče se zapomene jako na první, vyjma toho, když se něco totálně posere, tak to jó, to se vzpomíná!!!! Budu to psát jen tak telegraficky, po odstavečkách. Tady nemá smysl cokoliv vysvětlovat, však jste dospělí kurva ne??? Co chlast? Tak to je Tenká červená linie gastronomie…..

Na zámku v Židlochovicích byl borec na brigádu. Pingl. Neskutečnej profík. Uměl pět jazyků. Denně vychlastal deset sedmiček vína. Od kuchyně na plac to měl třicet metrů. Po pěti metrech měl stanoviště s nalitou dvojkou bílýho. Všude ucucnul a šel dál. Nikdo nikdy na něm nepoznal, že je zlitej. Spali jsme na velkým pokoji, všechen personál. Dvakrát za noc se probudil a exnul sedmičku vína. Smutný a zároveň obdivuhodný….tak supr číšníka jsem dlouho neviděl….

Jeden kuchař si ráno čistil zuby Fernetem. V sedm na značkách. Navařil supr hotovky. Vypil basu lahváčů a při první objednávce v jedenáct dopoledne poslal všecky do piče, stáhl výdejní okýnko a šel chrápat na šatnu……

Jeden týpek při každý objednávce běžel z kuchyně na plac se osobně podívat na ty piče, který si dovolili dát v restauraci něco na jídlo a obtěžovat ho, když má uvařenou kávu….Číšníci ho vždycky drželi, aby je nezabil. Pak ho chytla šéfová jak na palačinky dává kečup a stříká ho po kachličkách. Přivolali Chocholouška a jel v kazajce na píchanec….

Někomu se něco “ekluje”, někomu néééé. U nás pingl nikdy nežere personálku. Pravidelně dojídá z talířů z debarasu. Má to žrádlo prostě pestrý za celej den….

Moje bývalá kolegyně. Však se pozná, nadevšecko milovala žrádlo. Ji vidět jíst, tak máš motivaci tu práci dělat dalších sto let. Pátek večer – vydávám pečený kolena. “Jéžiš to vypadá krásně, doufám, že nechají kužu!!!”…

V jednom penzionu, přišla šéfovi faktura za elektriku jako prase a tak pátral. Dopátral v momentě, když zjistil, že jeden kuchař má na pokoji dva mražáky jak almary a plný masa. Jeho rodiče mu čuníky doma chovali, aby měl kluk v práci na přilepšenou…

V syrové porevoluční době se v jednom motorestu zvedla vlna solidarity personálu se stále si stěžujícím ředitelem podniku. “ŠÉFE, tak když se to sklo furt tak rozbíjí, tak my jsme si dovolili koupit z našich dýžek skleničky na víno apod.” Ten chlap se rozplakal. A taky pak při kontrole ČOI – ky , kteří jak známo mají měřidla svoje. Dvoudecový sklenky měly punc na 1.6dcl atd atd atd. Nápad za milion…..

Na závěr “Pan Koumes” číšník, kterej v zájezdním hostinci předvedl zlatý český ručičiky. Objednávka – Vepř na přírodu UHO, hrancle, obložka – 65 vočí. Brněnský drak, UHO, hrancle, obložka – 85 vočí. Denně toho šlo tři sta. Koumes objednával jenom Vepřa. Čapl v kuchyni talíře a mazal na plac. Po cestě se stavil do výčepu do ledničky a nasázel tam vokurčičky, kečupeček, hořčicu, feferonku a tradá hostovi Dráčka o dvacku dráž. No byl jedenadevadesátej, to byly love. …

Šílenců běhá po place a v kuchyni mraky. Někdo chlastá. Jinej zase gamblí. Někdo chodí do práce zbitej od partnera. Pro někoho jsou smyslem peníze a jak nakrást. Někdy chodí ožralej manžel kontrolovat svoji Jaruš k nádobí, jestli ji tam všichni neprcají. Jakmile odejde, tak ji všichni prcají…. Někdo smrdí potem i před tém. Někdo je špinavej, jinej si zase honí péro pětkrát denně na hajzlu. Někdo mívá furt návštěvy z domu, někoho furt hledají fízlové….

Jsme banda! Respekt! Mezi láskou a nenávistí je jen malinkatej krůček – HostJeZmrd.cz

Facebook Pagelike Widget

UŽ JSTE ČETLI TYTO ČLÁNKY?

Kam by se na dnešní hosty pan spisovatel Hrabal!!!

      Jako může za to ten hic nebo co doprdele? Zmrdi jsou zmrdi a v hicu jsou ještě větší zmrdi. U nás v hotelu máme tři patra. Není to žádná ultra vzdálenost - každý patro šestnáct schodů. Výtah luxusní a rychlej. Měli jsme v jednom sále výstavu našich umělců a...

číst více

Motivace hladce a obrace v kuchyni či na place

      Jsem namotivovanej napsat Vám o motivaci. Motivace v gastronomii je slovo samo o sobě velmi demotivující. Motivace je taky velmi soukromá věc. Každej ji prožívá jinak. A každej se taky jinak motivuje. Je to daný povahou. Tak Vám tu popíšu, jak to vidím a proč už...

číst více

Dresscode v gastru – manekýni ze sekáče i stylisti

      Když vidím ty všecky ňuňánky v telce, tak si říkám ten Dresscode dneska je TOP. Máme fakt krásnej výběr hadrů. Číšníci i kuchaři. Vypadá to hezky a to nepřeberný množství barev, provedení a velikostí. U nás v podniku třeba číšníci nosí každej den jinou košili....

číst více
Share This