Vyberte stránku

Tuneláři všech zemí spojte se !!

od | Dub 22, 2019 | Příběhy

 

 
 

Beru si většinou na paškál hosty – jasný jsou to občas pěkní Zmrdi. Taky musím ale tnout do vlastních řad. Chca nechca. Fotbalovej příměr jo? Jsou skvělí hráči, ale bez trenéra ani kolikrát nevědí jakou hru hrají. Je málo lidí kteří mají multi-talent. Někdo dobře útočí – jinej všecky sejme když táhnou na branku. A kouč musí tohle všecko poskládat, tak aby to vypadalo jako tým. Ne jinak je tomu v gastru. Prostě trenér je člověk, kterej má vidění jako kdyby levitoval sto metrů nad hřištěm. Tak to má šéfkuchař nebo vrchní. Máte k dispozici partu omezenců s vlastním názorem a s tímhle matrošem musíte podat vedení výsledky. Jak se říká, nejhorší práce je s lidma. Já jim říkám tuneláři…..

Každej z Vás má v práci tuneláře. To jsou lidi, kteří chodí v práci tunelama. V tunelu vede jen jedna cesta, ze který nejde uhnout. Jak chceš taky zahnout v tunelu? No nejde to. Tyhle lidi jsou v tunelu jako doma. Jedou jeden směr, jeden způsob, jeden systém. A v tom jsou dobří. Ale bohužel, co se děje mimo ten tunel, tak to je pro ně jiná dimenze. Pokud máte v práci nějaký brainstormingy a podobný sezení, tak se toho mají zúčastnit pouze tři lidi. Ředitel – vrchní číšník – šéfkuchař. Pro zbytek personálu je to naprosto zbytečný. Vyjevený tváře a beznaděj vtisknutá v ksichtu po oznámení, že místo třech salámů se budou krájet čtyři, je mazec. Roky a roky dělají jednu práci jedním způsobem a najednou jim někdo řekne, že to bude jinak. Většinou je ta změna nepatrná. Ale pro tuneláře je to zásah rovnající se úmrtí babičky. Cedulky v kuchyni s označením ledniček, mražáků a podobný HACCP nesmysly bych fofrem nahradil nápisama “Stop Foreste” nebo “Utíkej Foreste!!!”  A časy k tomu. Kdy utíkat, kdy stát. …..

“Jak je to kurva možný?” První otázka tuneláře, když má ve svým portfoliu udělat jednu jedinou věc jinak. Nemusím nikomu vysvětlovat že člověk, kterej je úkoluje, je u toho ten největší čurák. Tunelář třeba krájí každej den jeden typ sýru. Přijde od dodavatele v jiným obalu a první otázka je: “Co mám dělat? – Nemáme!”. Bezradnost. Tihle kreténi často nabývají názoru, že jsou jediní, kteří pracují. Jak jsem již dřív psal, jestli je výhoda mít v práci blba, tak to je exemplární příklad. Pokud mu ráno během deseti minut neřeknu co má dělat, tak běhá po kuchyni jak špatně střelenej srnec. A to zoufalství v ksichtě. Někdy je to až smutný. Když vyjede z kasy bon, tak dělá že ho nevidí. Popřípadě zdrhne na šatnu. Ale jakmile dostane úkol, třeba oloupat brambory, tak se šťastným výrazem od něj lítají šlupky jak jiskry od flexy. Jasně že to má výhodu. Dělá všechny neoblíbený práce. A po příkazu “Skoč z okna” se zeptá “Z kterýho?” Naprosto nepostradatelnej člen týmu. Když začne chodit v předklonu, tak je čas ho poslat vychcat. Mám funny job…

Někteří tuneláři, kteří mají IQ na vyluštění sudoku v příloze Mladý Fronty v sekci “Velmi snadné” se nám občas dostanou “Na Hrušku”. To je strašně nebezpečná situace. Dochází k tomu většinou po pochvale od vedení a tak pěti šesti dnech, kdy něco naprosto neposerou. Zde tuneláři k obvyklým větám “Já to tady mrdám” či “Já se tady na to můžu vysrat!” přichází takzvaná výhybka před tunelem, kde dotyčný přidává jízlivé poznámky typu: “Taky už bys měl něco dělat” nebo ještě hůře “Si myslíš pičo, že to nezvládnu sám/a?” Tady doporučuju okamžitě zmrdat, sundat z “Hrušky” a poslat do tunelu kam patří. Totiž když máte v práci matroš, kterej uvaří v dvacetilitrovým hrnci deset kusů játrovejch knedlíčků, prodá osm a v tom samým hrnci je táhne ve dvou do boxu na zem. Druhej a třetí den stejně, načež vám čtvrtej den oznámí, že nebude vařit knedlíčky, protože nemáme hrnce. Chtít po někom aby napsal na objednávkový list napsal zboží, který došlo, tak to je jako kdybyste chtěli ať Vám přepíše barák. Další znamení, že je tunelář na “Hrušce” většinou přichází po kritice na jeho práci, kdy místo standartního “Ano udělám to znovu a lépe” uslyšíte “Tak si to ty čuráku dělej sám, když seš tak chytrej!!”. Léčba probíhá stejně – Zmrdat – vrátit do tunelu….

Jako když kačerovi Donaldovi blikaly dolarový Eska v panenkách, tak tunelářovi tam blikají datumy jeho volna. Na to bacha přátelé!!!  Tunelář ve většině případů není kolegiální. “Tohle nedodělám. Na tohle seru.Tohle chystat nebudu. Já tady totiž zítra nejsem!!!” Tuneláře přece nezajímá a možná ani o tom neví, že podnik jede dál, když on má volno. Zkráceně řečeno “Po mě potopa!!!” Tuneláři asi nepochopí, že svým přístupem se nikdy nikam neposunou. A možná je to tak dobře a nebo jim to prostě vyhovuje. Ok. V hierarchii týmu jsou to lidi na svým místě. Musíte za ně převzít plnou zodpovědnost. Hlavně by se nemělo stávat, aby se z tuneláře stal šéfkuchař. Fuj to jsem zažil jednou a no more…..a že takovejch podniků je….

A jak takové lidi rozeznáte? Jen Vám popíšu pár symptomů. Začnu od vršku. Pětimetrová čepice, hlava třicet stupňů nahoru – jen nachcat do rypáku. Rondon se jménem a padesáti hvězdičkama vyšitej zlatou nití. Černý gumový rukavičky. Strojenej profi úsměv. Tak to je čurák. No pak normální běloch v čistým bez čepky. Přirozenej úsměv. Pracuje – pozor to je důležitá věc. A nakonec tu máme hvězdy dnešního článku a sice tuneláře. Napůl civil na půl kuchařský hadry. Hlava třicet stupňů do země. Pohyb ala motorová myš. Červený tváře –    pane Bože dej ať po mě nikdo nic nechce. Křečovitej výraz v ksichtě. Něco jako když Vám umře matka a nechá pět mega. Smíšenej pocit. Tuneláři totiž nemají periferní vidění. Tak to jééé a tak to budééé – HostJeZmrd.cz

Facebook Pagelike Widget

UŽ JSTE ČETLI TYTO ČLÁNKY?

Úsměv v důlku – předkrmu půlku

      Tak tatarák na dva talíře dneska asi desetkrát no. Čtyřikrát jako že dopapat ještě druhou půlku. Třikrát dopéct pečivko k tý půlce. Jako mě to nezdržuje. Číšníci řvali a nadávali do zmrdů. Já už ne. Sebrali mi zbraně. Aby nadával celej kolektiv je na pičku....

číst více
Share This