Vyberte stránku

Jeden den Ivana Příloháře

od | Srp 2, 2020 | Příběhy

 

 
 

Mít dobrýho příloháře je výhra rovnající se heterosexuálnímu spolubydlícímu na cele. Těch podniků, kde je schopen jeden kuchař se sám ze sebou potkat čtyřikrát za deset minut a jediné, kdo mu asistúje je od nádobí odbíhající Ivanovna Pizďuchina, díky bohu ubývá. Aneb minulost necháme seriálu Dark a budem se věnovat díře se jménem současnost. Huž je to ták, do gastroporna made in Czech, se vrátily posty. Juchúúúú. Takže pokud je to tróšku možný tak máme už masaře, příloháře, někdy dokonce píchače paraplíček do pohárů a prefabrikovanejch přeslazenejch sraček se zárukou delší než Zippo. O zbytku se nebavím, páč ten je stálej jak počty coviďáků….

 

Úhel pohledu na střídání postů ponechme na našich čtenářové. Za mě je to ok, zakrnět na jednom postu je jako léčit zavirovanej kompl B-komplexem. Samo jsou otrokárny, kde si jede každej svoje již léta a taky to funguje. Tady je důležitý už tu přílohovou chátru nikdy nepustit na maso. Ono by to totiž mohlo zjistit že má pětkrát víc práce. Asi jako když runner se při absenci vrchního dostane zázrakem ke fleku a zbude mu po pátku pět litrů namísto čtyř kil, který pravidelně dostává od vrchního po rozdělení fifty-fifty…

 

Jsou i také pičince, kde hierarchie přivede šéfkuchťu na trůn fleischpostu a ten se toho drží jak Franta Pepa Jednička žezla, v době Habsburské. Boss má všecičko pod palečkem no ni? Vymejšlí, plánuje či sestavuje. Pokud je to chytrýsek kříženej se zmrdéčkem, tak příloháři udělá ze života peklo. Zatímco stoleček deseti alakartů obšťastňuje stylem šest masíček na tálku metr na metr a zbylý čtyři smažený ve fritce, která je samo na přílohovým postu, tak současně přílohář si v určitých chvílích připadá jako pavouk, kterýmu přidali pro sichr ještě pár rukou navíc. Stůl vydán a špachtlička masobosse setře grileček do propadliště vyjetého oleje a přílohář vypadá jak po dvou předváděčkách zaručeně nezničitelných pánviček a děličů něčeho od ničeho a kráječů tamtoho na toto…

 

Zmrd hačne k neuklizenýmu stolečku a nabitej s bůhvíkde beroucí energií “já teď platím a já poroučím” začne vymejšlet. Je jedno jestli je na kartě deset či dvacet pokrmů, který se již konečně začaly psát i s přílohama. Vědom si své vyjímečné situace a vymrdané palice z instantních sraček, co celej měsíc žere, aby si mohl dovolit návštěvu v restauračním zařízení, začne přehazovat přílohy. A nebo šíleně kombinovat. Pokud na place máte pingla s vytetovaným heslem na prdeli “pro kohokoliv kdykoliv cokoliv a za dýžko daruji ledvinu” , tak z těch píčí a kurev linoucích se z kuchyně by se dal postavit mrakodrap….

 

Polívčičku? Přílohář… pyréčka, těstovinky mraky druhů, co jen italský slovník nabízí. Gratinovat, restovat, opékat, dusit, show must go on. Ono těžko cyklomrdka upocená zřídka kdy změní něco na smaženým řízku či krkovici na grilu. Ale kde jsou změny in, tak to jsou přílohy že!!!??? Bjambůjky bez máslíčka, to by mě místo kokota mohl hópnót cholesteról. Glazovanó šamotku. Tak to né to je tvrdý, kámoš má ze šamotek krb. Pažitku nežeru. Do opíkaček kmín? Ne! To nadýmá. Déte ňa tam rozmarýn to bude prdět. Hlavně né cibulu. Grilovaná zeleninka? Papriku nežeru. Melanzani né fůůůůůj , cuketa je hnus. A hlavně mě tam neserte rajčata, to mám vyrážku. Ale kečup si dám. Parmík smrdí, radši eidam. A pěkně rozpéct. V mikru. Máte mikro? ….

 

Všem namyšlenejm zmrdům, co si ladí masíčka na grilu a pokukují po topícím se příloháři s tím, že jako když už to jako pičo bude, bych dal pár dní na jejich postu.

Hotovo? Panenka v holďáčku čeká!! Bude růžová jak …..no prostě růžová. Cože? Ty to ještě nemáš? Ale to může už jít sebou. Trošku víc koncentrace ja?? Jedem jedem hosti nečekaj…..Jasný našinec by řekl ať se každej vypracuje tam, kam až jeho Ego dosáhne. Rovnováha musí bejt ruku v ruce s pokorou a vědomím, že se může postavit bez obav na kterejkoliv post aniž by utrpěla rychlost a kvalita. Jen čůrák, co si myslí že jeho hovno smrdí míň, zkritizuje knedlíky jak chytrou karanténu a pak ti nakrájí maso na svíčkovou po vláknech. I také piče jsem zažil…ešče že su na masu..ufff…HostJeZmrd.cz

 

 

 

 

Facebook Pagelike Widget

UŽ JSTE ČETLI TYTO ČLÁNKY?

Google z nikoho kuchaře neudělá

Google z nikoho kuchaře neudělá

   Láska má mnoho podob a tu gastronomickou máme v sobě svým způsobem tak nějak všichni. Prochází to žaludkem, má to jepičí život a vždycky z toho zbyde hovno. Ale pokaždý než se to jídlo metamorfuje do výkalu, si to zakusí zacházení jak s milenkou. Kus čerstvýho...

číst více
New World Order is coming pomalu.

New World Order is coming pomalu.

   Už šest piv přemejšlím o čem budu dneska psát. Zkouknul jsem projev Si Ťin Pinda Linda z Hradhausu a slibuji, že tu roušku budu nosit teda no. Je to asi to nejmenší, co můžem udělat, aby zase dobře bylo. O Covidu už psát nebudu. I já jsem pochopil, že o tom vím...

číst více
Share This