Vyberte stránku

New World Order is coming pomalu.

od | Říj 18, 2020 | Příběhy

 

 
 

Už šest piv přemejšlím o čem budu dneska psát. Zkouknul jsem projev Si Ťin Pinda Linda z Hradhausu a slibuji, že tu roušku budu nosit teda no. Je to asi to nejmenší, co můžem udělat, aby zase dobře bylo. O Covidu už psát nebudu. I já jsem pochopil, že o tom vím hovno. Na to jsou tu jiní, co se potřebují vyřádit. Notabene znám spousty jinejch způsobů jak ze sebe udělat píču. Viz Dominik Hašek..hihi…

 

Gastronomie dostává teda kurevsky naprdel. Budiž vládě k dobru přičteno, že se chystají prolepit stopro peněz zaměstnancům. “Respekt” řeknu ale, až to tak opravdu bude. Deficit rozpočtu a již dvacetileté vyhrožování, že to zaplatí naše děti, beru s rezervou asi jako globální oteplování. Vyprdneš smraďocha a u pupeční šňůry stojí exekutor s rouškou na ksichtě a řve na maminku – Ták už konečně něco máte- zabavuje se!!!

 

S velkým zájmem jsem sledoval Filipa z Kluků v Akci, když byl na Čtyřiadvacítce u Zuzanky. To co melduju na tomto blogu už čtyři járy, zopakoval do sofistikovaný řeči. Ozdrava gastra a společnosti je na místě. Půlka naprosto zbytečnejch podniků půjde nakrásno do piče. Hotové. Přemrdáno, přebordelováno, přepizzerkováno, překasínováno – čili nejsme Čína, abychom uměli skvěle kopírovat. Nedávno mi moje drahá kolegyně dovezla pizzu. Že prej musím ochutnat. Suprová pizza z Telče. Plná prdel turistů a údajně nejlepší pizzéria v místě. Ač byla studenější po transportu, tak to mělo k dobrýmu jídlu daleko jako Fair Trade ananasy z Ekvádoru. Těsto tři dny starý, přepracovaný, pomodoro švihlý s kečupem, sýr byl asi eidam páč nic levnějšího nebylo, narvaný kukuřicí, no prostě česká buchta na slano. Spodek syrovej, nevím jestli to pekli na plechách, nebo to jebali v konvekťáku. No prostě hrůza, co měla dvě kila. Ale krabičky, ty měly firemní. Pěkně s logem Telče. Ignorantský hovada….

 

Zaplať příroda, že už u nás existují podniky, kde dostaneš na žrádlo, to co je v jejich portfóliu. A ne nějaký vymrdaný náhražky a napodobeniny všeho druhu. Tyhle kokotí provozovny musí zákonitě do hajzlu. Jasně, v každý dřepí “pyčusek unywerzalny”, co i z krabích tyčinek vykouzlí ústřice. Těmhle samozvanejm vládcům kuchyně zvoní hrana. Vobjednej mozzarellu a kečup – budou italský dny. Vobjednej fazole a feferonky – bude mexikáno. Čtenáři div se, ale tohle ještě jede furt, to se ještě nezastavilo…..Od soumraku do úsvitu a Maléry pana Účetního jsou jediný dvě kuchařky z kterých se čerpá….

 

Každá jitrnica, co má zájem a udělá si z přívěsu po rodičích foodtrack, strčí tyhle imitátory do kapečky. A to je cesta…Já bych si strašně ve svým nitru přál, aby zdechly veškerý řetězce. Tenhle zasranej byznys velkejch kluků. Slevy a akce. Tyhle dvě slova prakticky zničily naprosto stravovací kulturu v západní Evropě. My už pomale nejsme schopni si koupit něco, pokud to není v akci. Řetězce defacto dojebaly celou žeroucí společnost. Zlikvidovaly malé skvělé prodejce, kteří dělali úžasný produkty. A teď se je horko těžko snažíme dostat zpět na výsluní. I přes to, že řetězce stále fungují a kontrují tím, že nabízejí “podobné” produkty a tlačí ty malé na minimální ceny. Dostat se tam asi není úplný labůžo – když kurvy diktují, za co budou ti malí svoje výrobky prodávat….

 

Shoppovat se dá taky u potravin. A je to úžasný zážitek. Vlastně uvědomění člověka, že prostě žije. Vzpomínám na Itálii. Prostě se ráno sebereš a jdeš městečkem. Po dvaceti metrech na Tebe volá Luigi. Má čerstvý ryby a křičí nejhlasitěji, páč je potřebuje nejdřív prodat. Chlapi mu je dovezli přímo z přístavu. Šálky Espressa jsou ještě teplý, co dostali od Luigiho manželky. Luigi tě zdraví polibkem na obě strany tváře. Nikde není ceník a Luigi sám licituje o ceně. Jenže to už tě láká o dva baráky vedle Francesco…a to je pekař. Nedovedete si představit tu vůni. Je celej zajebanej od mouky a ve stoletý zástěře a s cigárem v tlamě, který není ani vidět v hustém kníru. Chlebíček a bagetky bereš bez sebemenší otázky na cenu. To tě naprosto pohltí. Ze všema pokecáš…

 

A najednou tě praskne přes rypák něco neuvěřitelnýho. Vo tři baráky vedle stokilová Silvia ladí krámek se zeleninou. Ty vůně rajčat a bylinek. Bylinky dávají grátis. Bazalku, petržel, koriandr prostě grátis.Jsem rád, že jsem to zažil…. Abruzzo….no… Ale každej si těch bylinek vezme jen co potřebuje na oběd. Každýho prodavače znáš jménem, každýho líbeš na tvář. Každej zná tvoje jméno…Nikdo nemá nic v akci. Každej ti prodá jen za to, co uzná za vhodný. Nikdo si nestěžuje. Po cestě domů se stavíš u Valentiny, co má čerstvý těstoviny, obalený v mouce. Neskutečná záležitost . Tak peckový nudle u nás neexistují. Dobroty v papírovým pytli si tak člověk nese a cupitá štatlem. Vůně absolutně oblbují mozek. Gianni ještě o krámek vedle nakrájí čerstvý prosciutto. Orgasmy. Jinak to popsat nejde. A těmhle lidem postaví stopadesát metrů od baráku market…supermarket..kaufland…interspar..nebo podobnou kokotinu….

 

A tam je k dostání úplně všechno. Levný.Nekvalitní.Neosobní…Fotka z kartonovýho papíru s veselým farmářem s erekcí a bílými zuby, co stojí u svý stračeny nikdy nenahradí tu atmosféru a kvalitu. Teď se buší všichni do prsou, jaké že to máme super farmářské trhy apod. A zase jsme u Covidu. Tak silná lobby, co je u nadnárodních řetězců je naprosto neuvěřitelná. Ti rozhodují…ne vlády. Taky nezavřeli jedinej hypermarket během jarního lockdownu…

 

Celý gró je naprosto jednoduchý. Nevíme co s odpadkama. Ale kupujem třičtvrtě věcí, co jsou k ničemu. A propadli jsme dojmu, že si užíváme. V bordelu taky koťáko po šukačce neprodá vyšívaný dečky či dvě laciný voňavky z kosmetiky pro sociálky. Oriflame nebo jak se to zove. Chceme čerstvej vzduch – tak si kópime mašinku co to výrábí. Každou píčovinu za kilo nám veze extra bílá dodávka až do baráku. Čuchnutí k domácímu rajčátku vydá za knihu – “jak být happy” .Psychoterapeuti mají žně. Koučing osobnostního rozvoje by měli zakázat. Strašně nebezpečná věc. Všécko máme pod rypákem. …

 

Chceš hezký moře?. Táhni do řecka nebo do k lemplům do Chorvatska. Chceš noční život? Tak tam to néni – tak táhni do Itálie nebo Španělska. Chceš dobrý párky? Nekupuj kuřecí striptýzky v akci. Chceš dobrej chlebíček? Tak navštiv lokálního pekaře. Né pičo, my si kópíme domácí pekárnu..a pak se to mrdne do špajzky k friťáku. Chceš dobrý pivo? Navštiv soukromý pivovary a že jich je!!! Né woe. To se kupují sady na domácí výrobu piva. Niiikdy to nebude dobrý a dva tři pokusy a letí to za friťákem a domácí pekárnou do propadliště dějin. Kdo nám poručil kupovat si píčoviny??? Chceš se pobavit a něco se dozvědět?? Čti www.HostJeZmrd.cz…

 

Facebook Pagelike Widget

UŽ JSTE ČETLI TYTO ČLÁNKY?

Google z nikoho kuchaře neudělá

Google z nikoho kuchaře neudělá

   Láska má mnoho podob a tu gastronomickou máme v sobě svým způsobem tak nějak všichni. Prochází to žaludkem, má to jepičí život a vždycky z toho zbyde hovno. Ale pokaždý než se to jídlo metamorfuje do výkalu, si to zakusí zacházení jak s milenkou. Kus čerstvýho...

číst více
Share This